close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Raději shořet, než vyhasnout!!! 

Květen 2011

Pro Tebe

29. května 2011 v 19:47 | Utopia |  Pocity, názory, nálady
Je jedno, kde jsem našla tyhle věty, důležité je, že jsou pro něj! Takhle se cítím každý den, od té doby, co jsi odešel. A tobě je to jedno...Tyto citace jsou většinou z knih, či písniček.

Co bych dala za to, ještě jendou tě vidět, ještě jednou tě obejmout. V mým srdci navždy zůstaneš, ať už se vrátíš nebo ne. Měla bych tě z celýho srdce nenávidět, ale jediný co řeknu je MILUJU TĚ!

Před tebou byl můj život jako noc, když nesvítí měsíc. Veliká tma, ale byly tam hvězdy-body světla a rozumu... A pak jsi prolétl mým nebem jako meteorit. Najednou bylo všechno v ohni; všechno se rozjasnilo, zkrásnělo. Když jsi mi zmizel, když meteorit zapadlo za horizont, všechno zčernalo. Nic ne nezměnilo, jenom moje oči byly tím světlem osvětlené. Už jsem nedokázala vidět hvězdy. A nic už nemělo význam.

Bolí mě, když na něj myslím. Jako kdybych nemohla dýchat...Jako kdybych se rozpadala na kousky....

Nic se mnou nedokáže tak zamávat, jako pouhá představa, že bych stanula proti němu a mohla bych se mu podívat do očí, mohla bych natáhnout ruku a dotknout se ho...

Byla jsem si jistá, že je co hledat. On tam někde je, sice nedosažitelný a neskutečný, jde si za zábavou a na mě už mu nezáleží....ale je tam. Musela jsem tomu věřit.

Bez tebe

29. května 2011 v 19:46 | Utopia |  Texty k písničkám
1.Jen se ráno probudím, už to zase začíná,
trápení, škola, láska, stres a rodina,
nic není v pořádku, všechno se sere,
moje srdce pomalu se z mojí hrudi dere.
Nic se nedaří, všechno prohrávám,
bojím se dalšího dne, když večer usínám.
Ref.Vím, že je to k ničemu, ale musím vám to říct,
že chci spáchat sebevraždu, utíkám odsud pryč.
Mám rány na srdci i na duši, není, kdo by mi podal ruku,
trápím se a umírám, když píšu další sloku.
Deprese mě ničí, stahuje mě dolů, níž,
chci ti říct: ,,Pojď ke mně" , chci tě mít u sebe blíž.

2.Ten večer jsem čekala, žemi zase zavoláš,
i ráno jsem čekala, než začala škola.
Nechápala jsem proč a co bylo tak špatně,
čekala jsem, že se ozveš a to všechno marně.
Nebereš telefon, neotvíráš dveře,
bez tebe to nepřežiju, moje srdce zemře.
Ref.Vím, že je to k ničemu, ale musím vám to říct,
že chci spáchat sebevraždu, utíkám odsud pryč.
Mám rány na srdci i na duši, není, kdo by mi podal ruku,
trápím se a umírám, když píšu další sloku.
Deprese mě ničí, stahuje mě dolů, níž,
chci ti říct: ,,Pojď ke mně" , chci tě mít u sebe blíž.
Ref.Vím, že je to k ničemu, ale musím vám to říct,
že chci spáchat sebevraždu, utíkám odsud pryč.
Mám rány na srdci i na duši, není, kdo by mi podal ruku,
trápím se a umírám, když píšu další sloku.
Deprese mě ničí, stahuje mě dolů, níž,
chci ti říct: ,,Pojď ke mně" , chci tě mít u sebe blíž.

3.Teď už mě nechceš, teď chodíš s ní,
má větší kozy, ale mozek jí chybí!!
Rozbils mi duši, zabils mi duši,
tiše tápu ve tmě, jak dál netuším.
Co bude dál? Všude je prázdnota,
v životě mě čeká už jenom samota.
4.Všechny ty starosti, už to prostě nedávám,
kašlu na všechno, já už to vzdávám!
Tak Bože pomoz mi, poraď co mám dělat,
už tu dál nevydržím na štěstí čekat...

Miluji Tě

28. května 2011 v 19:02 | Utopia |  Povídky
Jedna z mých povídek..snad se bude líbit...
Už alespoň po sté se vracím na to místo. Tam jsi mi poprvé řekl ta dvě krástná slova. Tvoje miluji tě změnilo celý můj život. Avšak na tomhle místě jsi mi ta dvě slova zopakovala naposledy. Pamatuji si na ten dopis, který jsem našla v poštovní schránce. Ten den jsi vypadal jinak než vždycky. Díval sem mi do očí, vášnivě jsi mě líbal. Tehdy mě nenapadlo, že to byl polibek na rozloučenou. Věděla jsem, že máš problémy, ale proč jsi mi neřekl, že máš rakovinu? Proč jsi mi tajil, že máš bolesti? To už se nikdy nedovím, nikdy už mi to nepovíš. ,,Byla jsi to jediné, co mě tu drželo, ale už dál nemůžu! Léky proti bolesti mi už nezabírají a ty 3 měsíce života, co mi slíbil lékař, bych stejně nemohl být s tebou. Nikdy bych nedopustil, abys mě viděla v tomhle stavu. Proto mi prosím odpusť to, co jsem udělal. Miluji tě, žij šťastně." Když jsem si přečetla tyto věty, bylo mi naprosto jasné kam jdeš a co hodláš udělat. Ten strom byl náš strom, ten mech byl náš koberec a tady to chceš ukončit. Běžím a je mi jedno, že nemůžu dýchat. Ignoruji píchání v levém boku. Jen se tam musím dostat dřív než ty. Blížím se! Už jsem skoro tam! V tu chvíli jsem uslyšela tu ránu, ránu, která ukončila tvůj život. A pak jsem tě uviděla. Napůl opřený o strom ležíš v mechu. V ruce svíráš pistoli a všude kolem je krev. Vrhám se k tobě. Otvíráš oči a naposledy pohlédneš do mých. ,,Miluji tě", zašeptáš. Tvoje srdce vydá poslední ránu, tvůj tep mizí. Z tvých očí už na mě nehledí láska, zračí se tam smrt. Ten pocit, který jsem cítila, nedokážu popsat. Vše pro mě skončilo. Hroutím se k zemi, objímám a líbám tvoje tělo, nevnímám moře slz, co mi padá z očí. Nevím jak dlouho jsme tam leželi v objetí. Minuty, hodiny, dny, roky už pro mě nic neznamenaly. Cítila jsem prázdnotu, bolest a beznaději. A tak nás našli. Kolem vypukla panika, přijela Policie. Nic z toho jsem nevnímala. Vyrvali mi tě z náručí, naposledy jsem stiskla tvoji ruku. Možná mě považovali za vraha, jejich otázky jsem nevnímala, od té doby jsem nepromluvila. Ležím v bílé místnosti a mřížemi v okně. Nevím, kde jsem, důležité je, že ty tu se mnou nejsi. O sebevraždě nepřemýšlím, chtěl bys, abych žila a já kvůli tobě udělám cokoliv. Ale jednou umřít musím. Potom se spolu znovu setkáme...

Kdo jsem a co tu dělám?

28. května 2011 v 18:34 | Utopia |  Začátek--->jsi tu poprvé?
Ahoj,
zakládám tenhle blog, i když vlastně nevím, jestli na něj vůbec bude někdo chodit. Zakládám ho proto, že nemám kde vyjádřit svoje pocity, svoje nálady a publikovat svoji amatérskou ,,spisovatelskou" tvorbu. Snad se tu někomu bude líbit, možná mě tu nikdo nepochopí, stejně jako ve skutečném světě. Hodlám zde sdílet vše, co mě trápí, vše, co nikoho nezajímá, i když bych si tolik přála, aby se o to někdo zajímal. Nikdy jsem nebyla stejná jako ostatní, vždycky jsem byla jiná, vždy jsem vyčnívala. Nikdy jsem neměla kamarády nebo někoho, o koho bych se mohla opřít. Pár měsíců jsem měla přítele, ale ten mě sklamal, takže vlastně přinesl jen další šrám na mou duši. Takže zkouším tohle...třeba se to aspoň někomu bude líbit.