close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Raději shořet, než vyhasnout!!! 

Červenec 2011

Rebecca Black

24. července 2011 v 18:05 | Utopia
Většina z vás už zřejmě slyšela song Friday od Rebeccy Black. Každý píše, jak je otřesná a já se ptám:Kdo z vás ve 14ti letech měl za sebou dva videoklipy a účest v klipu Katy Perry-Last friday night? Kdo z vás dokázal aspoň polovinu toho, co ona? Nikdo! Přiznávám, Friday opravdu není nejlepší song, ale já jsem si na něj tak zvykla, že se mi začíná líbit. Její další písnička My moment je stokrát lepší a kdyby se byla objevila dříve než Friday, Rebecca Black by teď byla hvězdou. Takže haters, klidně si ji urážejte, klidně si říkejte cosi o tom, jak jsem blbá, když má u mě respekt, ale uvědomte si, jak se ona dokázala vypracovat. Tady máte její obě písničky a nezapomeňte hlasovat v anketě a podělit se se mnou o názor na ni. :))
Friday

My moment

Martin Harich-Nezvestná

24. července 2011 v 17:57 | Utopia |  Hudba
I když se tolika lidem nelíbí, i když ho mají za Slovenského Justina Biebra, já ho mám ráda! Možná si řeknete, že jsem jen další blbá puberťačka...ale mě je to vážně jedno! :PP Mám na něj svůj názor, a myslím, že ten se nezmění!

guNy-Mrtvola tam na dně

18. července 2011 v 15:40 | Utopia |  Hudba
guNy-jeho texty jsou výborný, beaty taky...nemám co dodat :-)

Osudové setkání

11. července 2011 v 15:48 | Utopia |  Povídky
Sedla si k počítači a začala psát. Psala vše, co jí přišlo na mysl. Loučila se se všemi, které milovala i s těmi, které nenáviděla. Vše shrnula v jednom dopise-Dopise na rozloučenou. Popisovala vše, co ji trápilo, vše kvůli čemu se rozhodla zkoncovat s tímhle živote,. Po dopsání poslední tečky zapnula tiskárnu, dopis vytiskla, vložila do malé bílé obálky a nadepsala dvěma slovy:PRO VÁS. Ať už dopis najde jako první kdokoliv, uvidí v něm bolest. A to ona chtěla. Chtěla aby je to mrzelo. Oko za oko, zub za zub. Její bolest za bolest, kterou teď pocítí oni. Dívka zamířila k šatníku. V duchu se zasmála té ironii. Bere si bundu, aby nenastydla a přitom se jde zabít. Věděla přesně kam jde-mířila k ,,Mostu sebevrahů,,. Ano, takhle se tomu mostu říkalo. Svůj život zde ukončilo už mnoho lidí-nebude tedy první, ani poslední. Zamířila přímo k zábradlí. A tam uviděla JEHO. Stál za zídkou a přemýšlel. Evidentně se odhodlával ke skoku. Přiblížila se k němu, avšak nevšimnul si jí-byl příliš ponořený sám do sebe. Dívka si ho prohlížela. Měl tvář i tělo anděla. Jenže andělé nepláčou a jeho obličej se topil v slzách. Tělem jí projel záchvěv lásky a adrenalinu. Najednou jí bylo jasné co musí udělat-Musí ho zachránit! Někdo tak krásný jako on nesmí zemřít. Vtom sebou mladík trhnul. ,,Co...co tady děláš?" zeptal se vylekaně. ,,A co tady, sakra, děláš ty?" odpověděla mu otázkou. ,,Nevidíš? Chystám se skočit. Nech mě být. Vypadni odsud! Co tu vůbec chceš?." ,,Původně jsem chtěla udělat to samé co ty, ale..." ,,Ale co?." ,, Ale když jsem tě uviděla, zamilovala jsem se do tebe. A teď tu stojím proto, abych tě zachránila." ,,A co chceš, abych ti na to řekl?" ,,Neříkej nic, jen prosím přelez to sábradlí nazpět." ,,Přelezu, zamiluju se do tebe a ty mě podvedeš jako ty ostatní před tebou! Vykašleš se na mě, zlomíš mi srdce! Proč myslíš že jsem tady? Kvůli holkám, jako seš ty!" Dívka pocítila zlost. Obiňoval ji z něčeho, co nikdy neudělala. Přišla k němu blíž a vmetla mu do tváře svoje argumenty:,,A proč si myslíš, že jsem tady já? Kvůli klukům, těm hnusným zrůdám, co dokáží jen podváďět a zraňovat. Každy, kterého jsem měla mě jen srazil ještě níž. Až jsem zkončila u úplného dna. A nakonec mě donutili, abych přišla sem a tady stojí jeden z nich a chce vše hodit ně mě." Po celou dobu řeči se díka přibližovala k chlapci stále blíž a blíže. Najednou si byli moc blízko, až příliš blízko! A v tu chvíli se jejich ústa spojila v pořekrásném polibku. Dívali se vzájemně do očí a najednou si uvědomili, že našli, co hledali. Našli svůj protějšek, druhou půlku jejich duše. ,, A co těď? Teď už přelezeš to zábradlí?", zeptala se. Neodpověděl, jen se ladně přehoupl přez zídku. Znovu se políbili. Znovu cítili to štěstí. Cítili, že tď už se nemusí ničeho bát, teď už mají jeden druhého. Už pro ně není jediným východiskem smrt, ale život. Život po boku toho druhého...

S-kore-Werther

11. července 2011 v 15:27 | Utopia |  Hudba
Protože to ON mě nutí dál tady zůstávat!!!

Poslední vteřiny

9. července 2011 v 19:20 | Utopia |  Povídky
Sedí. Tiše sedí a přemýšlí. Nehty má okousané do krve. V třesoucích se rukou svírá žiletku. Sedí ve svím pokoji na zemi. Nikdo není doma, nikdo nevidí její zoufalý pláč. Slzy jí stékají po tvářích. Žiletka se přiblíží k tenké kůži na zápěstí. Dívka přitlačí a na kůži se objeví hluboká rána, ze které pomalu vytéká krev. A tu její myslí proběhne vzpomínka. Vzpomínka na její dětství-dětství bez lásky a porozumění, dětství s rodiči, kterí ji nikdy nemilovali. Vzpomíná na otcovy rány a na fialové modřiny po celém jejím těle. Vzpomíná na matčiny rozkazy a nadávky. Posune žiletku o kousek dál a způsobí si tím další ránu. Krev tiše kape na podlahu a dívka opět vzpomíná. Vzpomíná na NĚJ! První okamžik, kdy ho spatřila. Opět cítí tu vlnu lásky a štěstí. Jak krásně ji oslovil, jak přenádherně se jí podíval do očí. Žiletka rudá od krve znovu přejede po zápěstí. Ven se vyvalí další krev a spolu s ní přichází další vzpomínka. První polibek. Ještě teď cítí jeho dech na své tváři i na krku. Byla tak neskonale šťastná. Nevadilo jí, co se děje doma, věděla, že zase uvidí jeho. Oči se znovu plní slzami. Žiletka už klouže po rozdrásané kůži skoro sama. Dívka už ale necítí žádnou tělesnou bolest. Cítí jen šrámy na duši, které jí způsobil on a ty bolí více než jakékoli jiné zranění. Opět se ponoří do vzpomínek. Vzpomíná na poslední den. Spousta dotyků, polibků, nežných slov a úsměvů. Cítí na svých rtech poslední polibek, cítí jeho dlaň vě své. Musí domů, ale to nevadí. Zítra ho uvidí znovu. Přetrpí další rány a nadávky. Vydrží vše, protože zítra se znovu uvidí s ním. Zápěstí rozedrané, kolem ní jen samá krev. Dívka padá k zemi. Ještě pár silnějších zářezů a bude konec. Ví to. Ale tady už pro ni nic nemá smysl. Poslední vzpomínka-vzpomínka na čekání. Určitě příjde, slíbil jí to. Vydává se ho hledat, ale není tu. Všichni se jí smějí! Přece j to říkali! Vykašle se na ni! Pro něj je to jen zábava! Ale ona tomu nevěří. Čeká na něj, určitě příjde. Když ne dnes, tak zítra. Určitě si jen musel něco neodkladného vyřídit. Za týden se jistě vrátí. Jenže už je to půj roku. Půl roku doufání a trápení. Půl roku čekání. Teď už ví, že pro něj nic neznamenala. Byla pro něj jen hloupou hračkou. A teď už pro ni nemá ni smysl. Už tu nechce dál být. Není proč. Poslední zářez do zápěstí. Krev kape na podlaku a dívka upadá do bezvědomí. Poslední myšlenka patří jemu: MILUJI TĚ!!!