Sedí. Tiše sedí a přemýšlí. Nehty má okousané do krve. V třesoucích se rukou svírá žiletku. Sedí ve svím pokoji na zemi. Nikdo není doma, nikdo nevidí její zoufalý pláč. Slzy jí stékají po tvářích. Žiletka se přiblíží k tenké kůži na zápěstí. Dívka přitlačí a na kůži se objeví hluboká rána, ze které pomalu vytéká krev. A tu její myslí proběhne vzpomínka. Vzpomínka na její dětství-dětství bez lásky a porozumění, dětství s rodiči, kterí ji nikdy nemilovali. Vzpomíná na otcovy rány a na fialové modřiny po celém jejím těle. Vzpomíná na matčiny rozkazy a nadávky. Posune žiletku o kousek dál a způsobí si tím další ránu. Krev tiše kape na podlahu a dívka opět vzpomíná. Vzpomíná na NĚJ! První okamžik, kdy ho spatřila. Opět cítí tu vlnu lásky a štěstí. Jak krásně ji oslovil, jak přenádherně se jí podíval do očí. Žiletka rudá od krve znovu přejede po zápěstí. Ven se vyvalí další krev a spolu s ní přichází další vzpomínka. První polibek. Ještě teď cítí jeho dech na své tváři i na krku. Byla tak neskonale šťastná. Nevadilo jí, co se děje doma, věděla, že zase uvidí jeho. Oči se znovu plní slzami. Žiletka už klouže po rozdrásané kůži skoro sama. Dívka už ale necítí žádnou tělesnou bolest. Cítí jen šrámy na duši, které jí způsobil on a ty bolí více než jakékoli jiné zranění. Opět se ponoří do vzpomínek. Vzpomíná na poslední den. Spousta dotyků, polibků, nežných slov a úsměvů. Cítí na svých rtech poslední polibek, cítí jeho dlaň vě své. Musí domů, ale to nevadí. Zítra ho uvidí znovu. Přetrpí další rány a nadávky. Vydrží vše, protože zítra se znovu uvidí s ním. Zápěstí rozedrané, kolem ní jen samá krev. Dívka padá k zemi. Ještě pár silnějších zářezů a bude konec. Ví to. Ale tady už pro ni nic nemá smysl. Poslední vzpomínka-vzpomínka na čekání. Určitě příjde, slíbil jí to. Vydává se ho hledat, ale není tu. Všichni se jí smějí! Přece j to říkali! Vykašle se na ni! Pro něj je to jen zábava! Ale ona tomu nevěří. Čeká na něj, určitě příjde. Když ne dnes, tak zítra. Určitě si jen musel něco neodkladného vyřídit. Za týden se jistě vrátí. Jenže už je to půj roku. Půl roku doufání a trápení. Půl roku čekání. Teď už ví, že pro něj nic neznamenala. Byla pro něj jen hloupou hračkou. A teď už pro ni nemá ni smysl. Už tu nechce dál být. Není proč. Poslední zářez do zápěstí. Krev kape na podlaku a dívka upadá do bezvědomí. Poslední myšlenka patří jemu: MILUJI TĚ!!!