close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Raději shořet, než vyhasnout!!! 

Červenec 2012

Tvoje bolest=moje bolest

14. července 2012 v 22:14 | Utopia |  Pocity, názory, nálady
Co jsem asi dneska mohla dělat? Musela jsem ti to říct. Prostě musíš vědět, že tě mám ráda! Musíš vědět, že tě mám ráda víc než cokoliv jiného a to i přes to, že jsem se s tebou rozešla. Protože já tě mám ráda, ale mít rád neznamená milovat. A mě mrzí, že ses ke mněchoval tak hnusně i když jsem to byla já, kdo se s tebou rozešel. Vím, že sis asi myslel, že k tobě už nic necítím, ale 9 měsíců nejde jen tak přehlédnout, nejde nad nimi mávnout rukou. A když jsem ti dnes řekla: ,,Mám tě ráda", ty ses na mě podíval a v tvých očích se zračila bolest, ale také zmatek. A já jsem si v tu chvíli nepřála nic jiného, než tě obejmout a říct ti, že zase bude dobře, že všechno dobře dopadne. Ale nemohla jsem to udělat, mohla jsem se jen dívat, jak trpíš. A nebyl jsi sám, kdo trpěl. Moje srdce, v tu dobu už rozbité na tisíce kousků, se roztříštilo na miliony malinkých střípků a ty mě řezaly na duši. Hrozně to bolelo, ale vím, že tebe víc. A to jsem nikdy nechtěla. Nechtěla jsem, abys cítil bolest, abys trpěl. Nikdy! Tak proč je najednou všechno jinak?

Hajzle!

14. července 2012 v 22:06 | Utopia |  Pocity, názory, nálady
Něco pro všechny ty zraněný a zlomený holky, který pořád přibývá...a já patřim mezi ně...A stejně jako všechny nemám odvahu se ho zeptat na všechny tyhle otázky...

Proč těmhle hajzlům, jako jsi ty stále věříme?
Proč s vámi zůstáváme, i když víme, co jste zač?
Proč stále soufáme, i když kluci jako ty nás stále tak zraňují?
Proč vás chceme změnit, i když víme, že se nikdy změnit nedokážete?
Proč vám každý další úlet odpouštíme?
Proč se snažíme nevidět, že tu není žádná láska?
Proč samy sobě nalháváme, že vás nemilujeme, že nám jde jen o sex jako vám?
Proč se stále přetvařujeme před ostatními a tváříme se šťastně, i když jsme uvnitř tak zraněné?
Proč vám, sakra, nestačí jedna holka, jeden vztah, jedna láska?
Proč musíte mít co nejvíc dalších pipinek, co vám na vše skočí, tak jako my?
Proč se aspoň nesnažíte předstírat, že nás máte rádi, že nás milujete?
Proč se nesnažíte zamaskovat, že jste největší děvkaři v kraji?
Proč se chlubíte počtem holek za týden?
Proč tady, sakra, sedíme a necháváme vás srážet nás ke dnu?
Proč se vám nesnažíme bránit?
Proč to všechno omlouváme?
Proč vás milujeme?
Proč vás milujeme tak moc?
Proč vás milujeme tak moc, že vás nedokážeme opustit?
Proč vám nedokážeme říct pravdu do očí?
Proč se bojíme toho, že nás opustíte?
Proč kluci jako ty existují?
Proč mě to táhne čím dál níž?
Proč si to ani neuvědomuješ?
Hajzle...!!!

A přitom jsem nikomu nic zlýho neudělala....

14. července 2012 v 22:05 | Utopia |  Pocity, názory, nálady
Základku už mám sice dávno za sebou, ale našla jsem něco, co jsem tehdy napsala, a zdá se mi to hodně zajímavý...

Vždycky, když jsem si představovala poslední školní den na základce, viděla jsem jak se objímám s kamarádkami a třeba i s kamarády a nechce se mi od nich vůbec odejít, od těch, který mám fakt ráda. Viděla jsem se se slzami v očích, ale nakonec jsem neuronila ani slzičku, i když ve mně všechno plakalo. Uvnitř jsem křičela a padala k zemi. Dívala jsem se na ty všechny lidi, kteří ještě nedávno byli mými příteli a teď mě ani nepozdraví. Nikdy jsem nebyla nejoblíbenější holka ze školy, ale nikdy jsem nechtěla, aby se ze mě stalo to, čím jsem teď. Jsem ta holka, vedle které si většina lidí bojí sednoutl ta holka, která nemá přítele, se kterou se nikdo nebaví. Jsem ta, které se všichni smějí, i když ani nevědí, co všechno jsem si už v životě zkusila. Teď jsem na dně, nemám nic, pro co bych mohla žít. Život a smrt mi vzaly lásku a porozumění. A nikdo z vás a z těch, kteří se mě tolik štítí, nikdy nepochopí, jak moc bolí každá nadávka, ka mi každý výsměch vráží nůž do srdce.